Mezi břehy

Na druhém břehu řeky
za mlhou rozčeřená 
tvář zrcadlící věky 
jsi jediná má žena. 

Na druhém břehu řeky 
za mlhou rozčeřený 
posílám ti své vděky 
můj muži nezměněný. 

Na vlnách mezi břehy 
v ráhnoví dnů a nocí 
kormidelníci něhy 
zpívají věštbu srdcí. 

Na vlnách mezi břehy 
hlasy se spolu snoubí 
v podobu bílé duhy 
v most naší věčné touhy.


Do jemných temnot


Skrze zavřená víčka
vtéká paleta světa 
barev, zvuků a vůní 
ze slov se rodí věta 

jak nad pamětí svíčka 
co vzplála chvěním struny 
napjaté v cípech těla 
od země k svitu luny 

zatímco struna zněla 
to světlo si ji hýčká 
další dvě rozechvěla 
věta se v akord splétá 

krásně tvá ústa pěla 
kdo slyšet chce, ten vyčká 
tam, kde noc verše roní 
a  jejich dechem vzkvétá.