Skrze zavřená víčka
vtéká paleta světa
barev, zvuků a vůní
ze slov se rodí věta
jak nad pamětí svíčka
co vzplála chvěním struny
napjaté v cípech těla
od země k svitu luny
zatímco struna zněla
to světlo si ji hýčká
další dvě rozechvěla
věta se v akord splétá
krásně tvá ústa pěla
kdo slyšet chce, ten vyčká
tam, kde noc verše roní
a jejich dechem vzkvétá.