Z pevniny tvého těla
písnička vyletěla
jak svatá pohlednice
jak holubice z děla
létá si nad krajinou
nad městem, nad roklinou
kde zapalují svíce
tóny, co se z ní linou
co jiskry harmonie
z perutí empatie
rozpjatých pod měsícem
kterými srdce bije.
Jak jsi tak nocí zněla
já poután kovadlinou
ukul rám z poezie
kladivy svého těla
rozpažen nad hlubinou
kde oheň touhy žije
že přál si slyšet více
zachytil v rám tvé líce
vstoupil do pohlednice
a poletuji s tebou.